Kořeny a křídla




Porodní příběhy jsou moje vášeň. Ne všechny jsou ale šťastné. A o těch ne zrovna šťastných si spolu dnes budeme povídat. Podíváme se na zoubek příběhům, které si vysloužily přízvisko „traumatické“. Trauma je vždy osobní a je důležité to mít na paměti. Každý z nás má jinou míru[…]

Tátové u porodu… …už nejsou v dnešní době žádná vzácnost a čím dál tím častěji ženy u porodu své muže chtějí. Občas přítomnost partnera u porodu může být zdrojem celkem slušného napětí, ať už je to ze strany ženy a nebo muže. A k tomu si dneska povíme[…]

„JÁ SI VLEZU K TOBĚ DO PELÍŠKU, JO?“, hlesla Elča a už si nesla do ložnice svoji teplou peřinu. Bylo to večer před přijímačkama na střední a mně bylo jasný v jakém asi musela být nervu, ač jsem přijímací zkoušky sama nikdy nezažila. Nezažila jsem dokonce ani maturitu.[…]

Již brzy se starý rok překulí do toho nového a máme ve zvyku si něco přát. A tak si přeju, abychom se naučili rozlišovat skutečné potřeby od přání. Abychom měli dost síly na to vydržet ten nátlak na to, že si všechna přání musíme splnit hned teď nebo[…]

Příběhům mých pocestných naslouchám už dvacet let. A tak se pro mě lidský jazyk stal spolu s tělem člověka tím nejsilnějším spojencem, který mi pomáhá mé pocestné chápat. Uchopit jejich problémy do dlaní a podívat se jim pod pokličku. Už poznám, kdo tu svou pokličku, drží na místě[…]

V obchodech už dávno vypuklo nákupní šílenství a je tu čas, kdy si připomínáme, že Láska je zázračná a zhmotňuje se v našich dětech. Čas, kdy si znovu a znovu vyprávíme o zázraku zrození malého Ježíška. Člověk, jehož narození slavíme opulentní žranicí a utrácením, se narodil v jeskyni[…]

Kolik z nás se v dospělosti potýká s tím, že nemáme dostatečnou sebedůvěru? Víc než je zdrávo. Jako děti k vlastním rodičům vzhlížíme a bezmezně jim ve všem důvěřujeme, protože jsou pro nás nositeli veškerých informací o životě. Jsme na svých rodičích závislí a na nich také závisí[…]

Všichni známe tu chvíli, kdy cítíme, že je v danou chvíli potřeba druhého člověka „jen“ obejmout. Ať už je smutný nebo má naopak radost, chceme se objímat! Děti si pro objetí chodí co chvíli. Nezapomněly ještě, že objímání nám všem dělá moc dobře. Objímání nás sbližuje nejenom na[…]

…na střední školu jsou u nás už skoro za dveřmi a Ella tak za nedlouho dokončí základní vzdělávání v té nejklasičtější z klasických základních škol, kam den co den chodí už skoro devět let. Ty nejdůležitější přijímačky už má ale dávno za sebou… Být přijatá taková, jaká je[…]

Placenta… …je jediný náš orgán, který tělo dobrovolně vyloučí poté, co splní svůj účel. Věděly jste, že rána v děloze po odloučení placenty může mít až 22 centimetrů v průměru? Z tohoto pohledu dostávají všechny ty pečující poporodní tradice ještě větší smysl. Možná bychom se k sobě chovali/y[…]