vtírá se ti na mysl hláška z filmu Nevědomí, když v pološeru hledáš na nočním stolku mobil. Za okny pomalu svítá, ale ty se cítíš jako bys měla permanentně zataženo. Nějaké osvícení je v nedohlednu. A ty jsi ráda, že vůbec dohlédneš na konec dnešního dne. Už se[…]

Dneska peču kachnu a kvůli tomu si vždycky přivstanu, abych mohla do trouby ještě šoupnout něco sladkého na zub ke snídani. Udělala jsem bleskové šneky se skořicí a karadomem z listového těsta, protože jsou fakt skoro bez práce. Na rozprostřený plát listového těsta potřu rozpuštěné máslo, posypu cukrem[…]

Jindy to bylo zase: „No jo, naše Andula!“. Dlužno podotknout, že vždycky to ale bylo v negativním kontextu, ve kterém být jako Hermanka nebo Andula bylo prostě špatně, protože moje dvě babičky byly prý příšerné ženské… Já jsem byla špatně už od narození. Nebyla jsem totiž ten vysněný[…]

Zvykám si na to, že příroda umí být opravdu štědrá, ale že umí taky uštědřit pořádnou porci zoufalství, když běsní a řádí. Možná si neuvědomujeme, že v té naší zemičce maličké jako náprstek máme vlastně ohromné štěstí, protože příroda tu bývá mírná a celkem klidná. Neběsní a neřádí[…]

Přemýšlela jsem, zda mám psát článek k té bulvárně pojaté zprávě o jednom domácím porodu, která má s objektivní žurnalistikou pramálo společného. Něco tak zaujatého jsem totiž už dlouho nečetla. Říkala jsem si, že jsem přeci zvyklá psát články o rozličných ožehavých tématech, nebylo by to ani poprvé[…]