To chtělo vážně nějakou úžasnou instacool fotku. A nebo právě, že vůbec, protože svým nezaměnitelným způsobem je to vlastně tak křehce ordinérní den, kdy ráno padaly trakaře, ulice vypadá jako vystřižená z konce devadesátek a dítě se cítí trapně, že by se mělo někde nastavovat objektivu, a tak[…]

Poslední roky jsem hodně času věnovala cestám po stopách mých předků a sbírala jsem střípky jejich příběhů. O některé jsem se zas a znovu zraňovala, ale vrátit je na jejich místo v tom rozmláceném rodovém o-sudu bylo samo o sobě nakonec lékem na každou ránu. Můj soudek je[…]

👩‍🌾 Začalo to tak nevinně! Když na mě ze substrátu poprvé vykoukly dva nesmělé lístky dýně Hokkaidó, srdce mi poskočilo radostí. Už jsem si malovala, jak si tu pěknou zásobičku roztomilých dýní vyskládám v kuchyni a budu se jimi kochat než je postupně pohltíme. To jsem ještě netušila, že[…]

🐝 I když je naše zahrada pořád ještě mladá a sotva se rozkoukává, přeci jen si ji už stihly zamilovat rozličné bytůstky.Mezi ně patří i poměrně vzácná Drvodělka fialová, která je naší největší samotářsky žijící včelou. Tady se pase na Drmku obecném, který je po celou dobu kvetení v[…]

Přes léto jsme rozšířili náš chov o housata a chovný pár Hus landeských. Už tu máme pořádně živo! Alespoň částečná potravinová soběstačnost je pro mě důležitá, i když si také žádá nemalé investice do začátku a návratnost je spíš v řádu několika let. Jenže to, jak havěť proměňuje[…]