Když se mi v roce 2003 narodila v Podolí Ellinka můj život se obrátil vzhůru nohama. Dodnes mám hluboko v paměti vypálený ten okamžik, kdy to malé, fialové a bezvládné tělíčko doktorka držela mezi mýma nohama jako vykuchaného králíka a všude kolem zavládlo tíživé ticho než se všichni[…]

„Čtyři kila a padesát dva centimetrů, mamino!“, zaznělo na porodním sále. „Do háje! Vidíš to? Dvě kila nahoře, jak prd. No jo, Vánoce!“, ozvalo se z koupelny. Neznám nikoho, kdo by se alespoň jednou v životě netrápil se svou váhou, výškou nebo svým vzhledem obecně. Jsme posedlí kontrolou[…]

Přemýšlela jsem, zda mám psát článek k té bulvárně pojaté zprávě o jednom domácím porodu, která má s objektivní žurnalistikou pramálo společného. Něco tak zaujatého jsem totiž už dlouho nečetla. Říkala jsem si, že jsem přeci zvyklá psát články o rozličných ožehavých tématech, nebylo by to ani poprvé[…]

Všimla jsem si, že se na FB zase po čase sdílí ilustrativní fotka z mého staršího článku bez odkazu na uvedený článek. Když jsem ho psala tak jsem neznala jméno kreslířky, která tuhle ilustraci nakreslila. Obrázek jsem našla na Instagramu Happyhealthcare, kde uvedeno nebylo. Text jsem přeložila do[…]

Pro zajímavost s vámi dnes sdílím střípky z legendy o sv. Bernardovi z Clairvaux, který je ve středověkém umění často znázorňován, jak je kojen Marií, bohorodičkou. Životem sv. Bernarada se jako stříbrná nit proplétá jeho velmi hluboký citový vztah k matce. Pocházel ze sedmi dětí a byl třetím[…]