Konec konců vychovávali mě v paneláku jako brojlerového člověka, který měl podat precizní výkon, vydat ze sebe to nejlepší, vyždímat a vypotit ze sebe i poslední zbytečky sil, aby jednou mohl mít na trhu práce dobrou cenu a byl dobře obchodovatelnou komoditou, lidským zdrojem, který roztočí kola globální[…]

…řekla mi s vážnou tváří a za chvíli už plynule pokračovala ve stěžování si na to, jak to má v životě těžké. Tak určitě – kdo si stěžuje, ten sám sobě život opravdu ztěžuje. Jen jedno písmeno a kolik toho zvládne! Zvládne toho vážně dost. Nedovoluje nám vidět[…]

…na zahradě a v kuchyni žádnou celospolečenskou změnu nepřinese, ale nám nese pravidelnou dávku poctivého domácího jídla a já jsem za to vážně moc ráda, i když třeba čtyři jedlé kaštany jsou spíš v rovině symbolické než že by nasytily hladové žaludky. Moje zahrada mě naučila mít trpělivost[…]

Zvykám si na to, že příroda umí být opravdu štědrá, ale že umí taky uštědřit pořádnou porci zoufalství, když běsní a řádí. Možná si neuvědomujeme, že v té naší zemičce maličké jako náprstek máme vlastně ohromné štěstí, protože příroda tu bývá mírná a celkem klidná. Neběsní a neřádí[…]

…co jsem dělala v létě, tak dobře vím, co jí odpovím. Suším poslední bylinky, dodělávám tinktury i masti a zavařuju, co se dá. Dřív jsem si myslela, že když můžu chodit jíst do drahých restaurací, mít hezké auto nebo kabelku od Vuittona, že to je TEN život, o[…]