Za tajemstvím svatého Mikuláše


Mám moc ráda tradice, které v sobě skrývají hlubokou léčivou sílu.

Teď si možná říkáte, že Mikuláš k nim rozhodně nepatří. Na internetu se jako každý rok totiž roztrhl čertovský pytel s články o nenávratných traumatech, které si děti z Mikuláše odnáší místo dobrůtek a radosti. A tak je až příliš snadné hned nad Mikulášem zlomit jeho mikulášskou hůl a připravit se tak o tajemství, které s sebou pohádkové bytosti vnáší do našich životů. Připravit se o příležitost prožít spolu s dětmi kouzelný čas, ve kterém ožívají příběhy, v nichž vystupuje dobro a zlo mající fyzickou podobu.

 V mikulášské tradici se potkáváme s Mikulášem, kterého zdobí bílý plnovous dávající na srozuměnou, že Mikuláš už v životě ledacos prožil a nese si s sebou svou životní moudrost, která mu propůjčuje schopnost udržovat rovnováhu mezi dobrem a zlem symbolizované andělem a čertem na řetězu.

 V posledních několika letech to ale spíš vypadá, že se čert z toho řetězu utrhl a řádí jako smyslů zbavený. A Mikuláš v takové podobě, kde mají čerti navrch, mnoha rodičům přestává dávat smysl. Z Mikulášské tradice se vytrácí radost a vzáJemnost a zůstává jen strach, který doznívá ještě dlouho poté.

Můžeme svým dětem v bezpečí domova připravit takového Mikuláše, který pro ně bude posilujícím prožitkem?

Dobrá zpráva je, že ano!

V první řadě je důležité si pamatovat, že Mikuláš nám dává jedinečnou příležitost, jak učit děti překonávat strach a stávat se hrdinou svého vlastního příběhu, poskytuje nám prostor pro budování vzáJemné důvěry a pomáhá dětem rozvíjet pocit, že sice mohou v životě přicházet chvíle, ve kterých nad námi zdánlivě vítězí síly mocnější než jsme my sami, ale že nakonec lze i takovým těžkostem čelit a poučit se z nich. Mikulášská tradice tak svým způsobem symbolizuje vnitřní zápas, který si každý z nás musí vybojovat. Dává dítěti najevo, že se vyplatí být dobrým člověkem a že zlo bývá po zásluze potrestáno. Vzkazuje dětem i to, že nic není zadarmo a v životě je třeba aktivně usilovat o to, abychom byli dobrými lidmi.

Dítěti, které může prožívat Mikuláše v bezpečném prostředí a s podporou rodičů, se během setkání s čertem, andělem a Mikulášem, dostává naděje i poznání, že dokáže zvítězit i nad mnohem silnějším protivníkem než je samo – nad vlastním strachem! Ze začátku k tomu bude ještě potřebovat plnou podporu maminky a její náruče, ale postupně bude získávat větší a větší důvěru ve vlastní schopnosti a svůj strach překoná. A to je chvíle, o kterou je škoda dítě připravit, protože své schopnosti rozvíjíme zejména tehdy dostává-li se nám od našich nejbližších pochopení pro těžkosti, které nás při jejich rozvíjení potkávají.

Menší děti by měly mít možnost všechno pozorovat pouze z dálky a nebýt aktivními účastníky nadílky a vždy by měly mít neomezený přístup k bezpečné náruči rodičů. Je opravdu důležité, aby rodiče byli na straně dítěte a prožívali celý zážitek společně s ním. Dětské myšlení ještě nedokáže rozlišovat jemné odstíny reality a pro děti je všechno dramaticky skutečné. I to je důvod, proč se pro mnohé děti stává Mikuláš, při kterém hrají hlavní roli čerti, zdrojem nočních můr a to zejména tehdy, když je dítě ponecháno napospas a rodiče mu nedokáží poskytnout potřebnou oporu a útěchu. Dítě pak ztrácí důvěru v jejich ochranitelskou roli a cítí se ztracené a opuštěné, což se později může projevit i jako noční pomočování nebo koktání.

Trauma vzniká tehdy, když ztrácíme pevnou půdu pod nohama, přestáváme nad situací mít kontrolu a cítíme se zahlcení událostmi. Tady přichází ke slovu staré známé: „Kdo je připraven, není překvapen!“.

Dětem můžeme předem představit jednotlivé pohádkové bytosti a říct jim, co je čeká a co se také očekává od nich samotných. Vyplatí se, s ohledem na věk, dětem popsat, jak bude nadílka probíhat, jak dlouho může trvat a co při ní dítě může prožívat za pocity s důrazem na to, že dítěti dáme najevo svou plnou podporu a to zejména ve chvíli, kdy bude prožívat silné emoce. S takovou přípravou se pak Mikuláš stává příležitostí ke společné hře, ve které má každý z nás svou roli! To předpokládá, že nekupujeme „čerta v pytli“, ale předem si s účinkujícími domluvíme co a jak a ukážeme si, kde jsou hranice, které nechceme překračovat.

I proto jsem pro děti připravila Mikulášskou mandalu, kterou si mohou vybarvit a dokreslit podle sebe.

Stáhněte si mandalu do počítače a vytiskněte si ji na tiskárně.

Společně s dětmi si pak při vybarvování a kreslení můžete povídat o tom, co asi říká Mikuláš s čertem. Je to skvělá příležitost, jak zjistit, co se dětem honí hlavou a jak Mikuláše vnímají ony samy. Mandala nám tak dává prostor pro vzáJemné sdílení a nenuceně dítěti nabízí možnost, jak se na Mikuláše připravit. Použít ji můžeme samozřejmě i po nadílce, kdy se dítě bude chtít ze svého prožitku vypovídat a zpracovat ho.

Mějme na paměti, že Mikuláš je vlastně zdramatizovaná pohádka a jako takový tedy poskytuje dětem možnost prožívat i to, co k pohádce neodmyslitelně patří.

A tím je šťastný konec.

Ať tedy máme odvahu „napsat“ pro děti takového Mikuláše, který šťastný konec má.