Obejmeš mě?


Všichni známe tu chvíli, kdy cítíme, že je v danou chvíli potřeba druhého člověka „jen“ obejmout. Ať už je smutný nebo má naopak radost, chceme se objímat!

Děti si pro objetí chodí co chvíli. Nezapomněly ještě, že objímání nám všem dělá moc dobře.

Objímání nás sbližuje nejenom na fyzické rovině, ale pomáhá nám se na sebe mnohem lépe empaticky vyladit a tím spustit vyplavování důležitých hormonů od dopaminu po oxytocin. Objímání snižuje hladiny stresových hormonů a navozuje pocit zklidnění. Po upřímném objetí se vždycky cítíme lépe a dokonce dokážeme i snáz mluvit o tom, co nás trápí.

Objímání nám také pomáhá prohlubovat vzáJemný vztah a působí jako dokonalé lepidlo díky kterému k sobě přilneme. Jemně. Nenásilně.

Nemluvíme tu ale o takových těch mechanických, strojených objetích, ze kterých se spíš chceme vyvléci.

Mluvíme o upřímném a vroucím objetí, které otevírá naše srdce, aby z něj do celého těla mohla proudit krev plná zklidňujících hormonů.

Na objímání jsme zkrátka od přírody stavění a potřebujeme se objímat, abychom se cítili dobře.

A přeci se v každodenním životě objímáme velmi málo. Objetí jsou dnes vzácná a přitom je potřebujeme víc než kdy jindy.

Pamatujete si ještě na tu dobu, kdy nám babičky říkaly, abychom se po hádce objali? Možná nedokázaly objímání vysvětlit vědecky, ale ze životní zkušenosti prostě věděly, že nám prospívá a otevírá naše srdce.

Když se ve vztahu začneme jeden druhému vzdalovat, postupně z něj vymizí i objímání a dotyky. A stejně tak platí, že když se přestaneme objímat a dotýkat jeden druhého, začneme se odcizovat.

Většinou o svých problémech vedeme nekonečné hádky, při kterých se od sebe dokonce odstrkujeme, abychom od sebe byli co nejdál.

Jak velký to ale může být rozdíl, když si ve vypjaté chvíli dáme pár minut na to, abychom proti sobě zůstali sedět v tichu a jen se dívali jeden druhému do očí.
A když se u toho vzáJemně ještě chytíme za ruce, pak se může hádka proměnit v upřímný dialog, ve kterém společně najdeme řešení, naučíme-li se jeden druhému doopravdy naslouchat.

Snažíme si říkat: „Pojďme to řešit v klidu!“ a zapomínáme na to, že naše těla jsou naši spojenci, kteří jsou ochotni nám přijít na pomoc, když jim to dovolíme.

Když se spojíme se svým vnitřním dítětem, objevíme v sobě tu zapomenutou schopnost usmiřovat se dotykem.
Znovu objevíme skutečnost, že to právě objetí nám pomáhá zklidnit se.

Ze začátku to chce trochu cviku, ale cvičení dělá mistra!

A i když je dnes doba posedlá individualitou, prostým faktem zůstává, že se potřebujeme navzájem, protože je to právě zájem druhých o nás samotné, díky kterému se cítíme skutečně naživu.

A už od počátku věků pro nás platí, že objímat se = rovná se = zajímat se.

Nenechme se okrást o dotyky, je to naše skutečné bohatství…a bez dotyků je náš život vážně příšerně chudý, i když bydlíme ve zlatém paláci, jsme obklopeni nejúžasnější technikou a máme tučné konto.

Vím to moc dobře, protože své pocestné objímám už dlouhých dvacet let. 

A tak vás právě teď objímám alespoň na dálku!

S láskou
M.

  • Obrázek: Puuung
    Schéma naslouchání: Dr. Bruce Perry