Nejlepší terapie je terrapie terrou – ZEMÍ


A upřímně mohu říct, že od té doby, co se „terapie“ přesunuly do kanclů a ordinací a vymizela z nich hlína, slunce, déšť, řeky, lesy, bylinky, houby, květiny…Země, tak těch uzdravených je jako šafránu, všichni pobíháme od čerta k ďáblu, ze semináře na seminář, od doktora ke specialistovi, zobeme pilule z druhého konce světa vyrobené v laborce…místo toho, abychom si koupili pár semínek a ponořili ruce do hlíny a nechali přírodu dělat to, co umí skvěle a to je léčit nejenom tělo, ale i duši.

Věděli jste o tom, že v půdě žijící mikroorganismy mají prokazatelně pozitivní vliv na naše celkové zdraví? Mezi takové kouzelné pomocníky patří třeba Mycobacterium vaccae, která posiluje náš imunitní systém a napomáhá vytváření nových neuronů a také vyplavování serotoninu díky kterému pak máme lepší náladu. Nedostatek serotoninu může vést k rozvoji depresí, úzkosti, obsedantního chování…a tím náš výčet zdaleka nekončí.

A tohle je jen jeden z mnoha půdních „skřítků pomocníků“.

Hrabání se v hlíně je skutečně léčivé. A to nemluvím o benefitu vlastnoručně vypěstovaného jídla, které přišlo do kontaktu s půdou, Sluncem i deštěm. Nejenom, že chutná zcela jinak než jídlo vyrobené v továrně nebo pomocí intenzivního zemědělství, ale stále v sobě má svůj léčivý potenciál. Má v sobě zkrátka esenci Života, o kterou se stále víc necháváme okrádat.

Hlína nám také slouží jako ladička. Umí nám zlepšovat náladu a čím víc času strávíme v kontaktu s ní, tím lépe se cítíme. A často dokonce přicházíme i na odpovědi, které nepřicházely, i když jsme Googlili o sto péro.

I dnes stále ještě platí, že „Kam nechodí Slunce, tam chodí lékař.“

Otázkou zůstává, proč víc a víc času trávíme zavření uvnitř budov s umělým osvětlením, umělou klimatizací, obklopení umělými materiály a umělou inteligencí, zcela odtržení od přírodních dějů, které mají na naše zdraví tak zásadní vliv, když všude kolem nás je skutečná, pravdivá a nefalšovaná příroda, která je nám vlastní a do které původně patříme?

Komu tím vlastně prospíváme?

My sami to očividně nejsme.

Ale jako vždy volba je naše!

A já máme teda jasno.
„Volíš Losnu nebo Mažňáka?“
„Ále třeba Bahňáka!!“ 

Odejít z Prahy, překročit ten práh zpátky k přírodě, nebylo vůbec snadné. Ale i tak jsme do toho šli.

Někdy je důležité zeptat se, co nám lidem pokrok doopravdy přináší a kam pod jeho taktovkou skutečně kráčíme. A zda náhodou ty domnělé benefity nejsou jen umně nafouknutá bublina, když se stále víc a víc ukazuje, že to, co doopravdy potřebujeme je jeden druhého, čas s rodinou a hlavně příroda. Ne honba za sny z reklam, které nás klamou a motají nám hlavu.

Nepotřebujeme přeci jezdit do přírody na dovolenou, když nám to naši páni a vlastníci dovolí, ale potřebujeme…žít v ní. A s ní v souladu. V míru. V pokoji.

A já věřím tomu, že my všichni si můžeme vzpomenout na to, jaké to je zakousnout se do čerstvého rajčete, které poznalo hlínu plnou zdraví prospěšných bakterií nebo si k snídani dát čerstvá vajíčka od slepiček.

Ne, není to v dnešní době už lehké, protože systém, ve kterém žijeme nás nečiní svobodnějšími, i když se tak tváří, ale pořád to není nemožné.

Naopak je to stále ještě možné.

Mějme tedy odvahu využít toho, že stále ještě můžeme nořit ruce do hlíny.

Blíží se čas, kdy zapomeneme na požehnání, kterých se nám dostalo a pokrok nás vcucne na cestu, ze které už nebude návratu.

Pojďte se tedy spolu se mnou vydat na cestu ke kořenům!
K léčivým bakteriím a k medicíně našich předků.

Jsme v tom totiž spolu! Tak se nenechme rozdělit.

Když se dva perou, třetí se směje! A já ten hlasitý výsměch nám obyčejným lidem slýchávám z rádia a z TV, z médií každý den…vy ne?