Když bublina splaskne…


Kolik času trávíme denně online a na sociálních sítích? Kolikrát za den vezmeme do ruky svůj chytrý telefon, abychom zkontrolovali lajky, emaily, příspěvky, zprávy, počasí?
Dokonce už existují i aplikace, které nám tohle všechno řeknou. Sledují naše chování online a neustále ho vyhodnocují.

Dnes s vámi sdílím tenhle holandský dokument /s anglickými titulky a částečně v angličtině/ o tom, jak to funguje v zákulisí Instagramu.

Velmi často zapomínáme na to, že Facebook a Instagram jsou v první řadě marketingovými nástroji a jejich smyslem je vydělávat peníze a strhávat naši pozornost na to, co nám předhazují vychytané algoritmy.

Síť se nám tak v mnoha ohledech stává osudnou, protože na ní visíme od rána do večera a ten skutečný život tam venku nám protéká mezi prsty a my se vlastní silou nedokážeme z vlivu sítě vymanit. Víc a víc se zamotáváme do depresivních nálad, protože náš vlastní život nikdy nebude tak dokonalý a krásný jako životy na Instagramu a Facebooku. Odpověď na svou depresi však nehledáme ve skutečném světě, ale opět online. A čím víc času trávíme online, tím hůř se cítíme.

Sociální sítě jako marketingový nástroj využívají naši přirozenou touhu po pozornosti. Ochočily si náš mozek skrz pravidelný přísun dopaminu, který se nám vyplavuje pokaždé, když dostaneme lajk, srdíčko nebo se u příspěvku objeví komentář. Má to ale jeden zásadní háček. Stejně jako u všech ostatních drog, i tady je potřeba zvyšovat dávky. A proto na sítích trávíme víc a víc času. Klikáme a sdílíme v touze dosáhnout znovu toho opojného pocitu, že se o nás někdo zajímá.

Z dobrého sluhy se stal špatný pán.

A je to pán, který nad námi vládne strašlivou mocí.
Nejeden člověk zažívá úzkostné návaly a až panické ataky, když si náhodou zapomene doma svůj mobilní telefon. S telefony trávíme tolik času, že se zdá až absurdní, kam všude si je bereme s sebou. Na záchod, do auta, do sprchy, do postele.

Nedokážeme se od nich odtrhnout.

Nahrazují nám to pevné pouto, kterým bychom se měli poutat ke skutečným lidem. Jenomže s mobilními telefony je to snazší než s lidmi – dělají přeci přesně to, co chceme my, což u lidí funguje málokdy. Nebo ne? Nebo je to právě tak, že my děláme přesně to, co po nás chtějí algoritmy, které jsou rok od roku chytřejší než my sami? Algoritmy, které nás bedlivě pozorují, vyhodnocují a učí se s každou interakcí, kterou na svém chytrém mobilu provedeme.

Život na síti je jedna velká iluze a klam. A my se rádi necháváme klamat. Je to snazší než si přiznat pravdu.
Uvědomit si, že jsme se stali závisláky, kteří visí na síti a hledají na ní smysl vlastního života.

Už nedokážeme rozlišit pravdu od lži, falešné od skutečného. Psali to přece na internetu, tak to musí být pravda. Ztrácíme víc a víc schopnost kriticky myslet, protože je snazší přejímat hotová řešení, které nám předkládá internet než myslet sám za sebe.
Naše pozornost se rozmělňuje a nedokážeme ji udržet déle než pár vteřin. Kolikrát se moje články sdílí s dovětkem: je to sice dlouhé, ale stojí to za to!

Chceme něco instantního, co můžeme zkonzumovat hned. Nechceme čekat, protože život se kolem nás valí příliš rychle, a kdybychom my zpomalili, tak by nám něco zásadního uteklo. Bojíme se sednout si na zadek a jen tak chvíli sedět a být. Nic nevytvářet. Nic nekonzumovat. Jen být…

Na chvíli vypnout…ten omamný blikající modrý svět, ze kterého k nám proudí miliony dat a informací, které formují naši vnitřní krajinu k nepoznání.

Protože když to uděláme, když budeme offline…ovládne nás strach, že už nebudeme stát v té dlouhé řadě lidí, kteří klikají a sdílí a najednou, najednou budeme SAMI. Pocítíme abstinenční příznaky, protože nám bude chybět všechen ten dopamin ze srdíček a lajků. Nikdo nám v reálu neokomentuje vlasy nebo nový kuchyňský spotřebič. Na síti je to o tolik snazší! Předstírat, že jsme někým, kým ve skutečnosti nejsme. Nosit masku…používat filtr zakrývající všechny nedostatky. Přikrášlovat obyčejnou a všední realitu našich dní.

Sociální sítě nás okradly o něco moc důležitého.

Okradly nás o schopnost ustát pravdu o svém životním příběhu. Nabídly nám možnost, jak od svého života utíkat čím dál tím rychleji.

Ale před tím, co se skrývá uvnitř nás, se nedá utéci.
Tomu se můžeme jen postavit čelem.

Otázkou zůstává, zda se vlastně vůbec ještě odvážíme odpojit od sítě a spojit se místo toho s ránami, které v nás hnisají a krvácí a které volají po naší pozornosti.

Mějme se na pozoru…
Protože to, čemu dáváme svou pozornost, roste a sílí. A my nevíme, jakou že inteligenci jsme to vlastně probudili v hlubinách našich počítačů a mobilů zatímco my jsme byli ukolébáni do hlubokého spánku jejich blikající obrazovkou.

Spáč se musí probudit.
A být bdělý k tomu, co se kolem něj děje.

Ptejme se tedy sami sebe, zda je tahle síť záchranná…a nebo je to jen past, do které jsme se chytli jako mušky, na které si už pavouk brousí zuby.

Pořád ještě můžeme svůj mobil odložit a vypnout. Postavit se výzvě své vlastní závislosti. Nemusíme viset na síti od rána do večera. Můžeme jen obyčejně žít.

Můžeme se stát soběstačnými…a vystačit si s málem. To pořád ještě můžeme.

A nebo můžeme být závislými na technologiích, které krůček po krůčku ovládají už každičkou oblast našeho života.

Volba je na nás.

Sluha nebo pán?

Já už si vybrala…a co vy?

PS: je vás tu už přes sedm tisíc sledujících. A jste organičtí followers. Znamená to, že hledáte odpovědi na své otázky. Chcete najít cestu, po které můžete jít. Najít někoho, koho můžete sledovat, protože po té cestě už šel a dokáže vám na ni posvítit. Jen se prosím dobře dívejte, zda ten člověk, který vás má vést, vůbec ví, kam jde…aby vás nakonec nesvedl jen na další scestí…moje cesta vždy povede domů. A pokud se stanete mými pocestnými, půjdeme po té cestě společně. Nepotřebuji reklamu, protože nic neprodávám. Dávám vám možnost nahlížet do mého příběhu. Bez klamu. A zdarma. Je to můj dar pro vás. Protože vím, že kdo bloudí a je ztracený v první chvíli vydává se za každým světlem v tmách. Buďte ale opatrní, aby to nebyla jen další bludička…a vy jste nakonec neskončili v další bažině, ještě hlouběji ve sračkách. Dívejte se pozorně, zda vám lidé, které sledujete pomáhají rozsvítit vaše vlastní světlo a nebo vám jen chtějí prodat to jejich. Tu lampičku, co chvíli jasně září a pak při první bouřce zhasne…důvěřuj, ale prověřuj!