To nejlepší rozhodnutí


Borisowitz už je tu jako doma. Šedá slípka, Hermiona, bývala outsider, ale Boris v ní našel, zdá se, zvláštní zalíbení a tak se v hierarchii posunula trochu výš a je teď spokojená.

Musím říct, že nevydávat knížky, ale investovat ty peníze místo toho do zahrady a do havěti, bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat.

Tohle je každodenní radost i starost a díky tomu člověk vrůstá do přítomnosti skrz to, že je obyčejně při tom.

Kdybych bývala byla šla po té cestě, že je třeba „někým být“ a „něco dokázat“, abych byla šťastná, nebyla bych teď takhle obyčejně spokojená. Protože bych pořád ještě plnila představy druhých lidí o tom, kým mám být. A byla bych spěchala ze dne na den za úspěchem jako štvaná zvěř a byla bych jen další naštvaná a uštvaná ženská, která je sice úspěšná, ale uvnitř je vyschlá a prázdná, protože nežije svou pravdu, ale představu druhých o sobě.

Když lidé mají své představy o tom, kým máme být, abychom si zasloužili jejich lásku, většinou nejsou nikdy spokojení s naší verzí jejich představ o nás. Pořád budou rejpat do toho, kým právě jsme, aby odhalili, kde se od jejich představy odlišujeme. A to moc bolí.

Já už nesloužím falešným bohům představ. Nestavím si do cesty představy ostatních o tom, jaká mám být, abych byla hodna lásky a pozornosti. A vlastně možná nejsem „hodná a poslušná“ holka, kterou ze mě chtěli mít, ale mám sama sebe a poslouchám hlavně hlas svého nitra. Znám pravdu o sobě samé, o tom, kdo doopravdy jsem.

I proto už nestojím o lásku lidí, kteří ji stále dokola něčím podmiňují a chtějí, aby člověk někým byl, protože nedokáží přijímat to, kým už dávno je. Nestojím o to hrát dál ty toxické hry, které jednoho pořádně otráví – může se někdo divit, že je pak tolik problémů s trávením?!

To raději strávím svůj čas se zvířaty a rostlinami, které se pak stanou mou potravou.

S těmi, kteří rozdávají radost, protože oni dál slouží Životu a Stvořiteli. Tvoří ten obyčejný a přitom zázračný koloběh života.

A to mi stačí. Je to víc než dost.

Proto mám radost, že náš slepičí gang spokojeně zobe v trávě a já jsem při tom. Přítomná. Jen tak. Bez podmínek.

I naše duše potřebuje potravu – lásku, už je čas nedělat z ní otravu! 🧠💞🧠💑 🌏