A do čeho ve svém životě investujete nejvíc vy? 


Nejlepší na tom všem je, že být spolu nevyžaduje opulentní hostiny nebo megalomanské zážitky.

Stačí se jít projít do lesa, cestou si udělat malý piknik, povídat si. Sdílet.

Častokrát rodiče říkají, že je jim líto, že svým dětem nemohou víc dopřát. Zapomínají se ale ptát sebe samých a svých dětí, co si doopravdy přejí sami za sebe.

Jsme kolektivně poblouzněni klamem reklam a tak se domníváme, že potřebujeme spousty věcí a zážitků. Jde ale jen o to, abychom dál utráceli a spotřebovávali. A tím ztráceli ze zřetele to podstatné, na čem stojí skutečný život. Utrácíme horko těžko vydělané peníze za věci a zážitky a mezitím ztrácíme jeden druhého.

Věříme, že je potřeba toho hodně mít. Je to ale jen spotřeba.

Naší skutečnou potřebou je být…mnohem víc než mít – být spolu ve všedním a obyčejném životě, ve kterém ty opravdové hodnoty nevytváříme penězi, ale tím, jak se tváříme, když jsme spolu. Jak vzáJemně jeden druhého obohacujeme o sebe samé, když si neubližujeme, ale naopak sdílíme svou blízkost. To je naše největší bohatství.

A k tomu ve skutečnosti nepotřebujeme milion rekvizit. Ty potřebují jen herci v maskách, kteří hrají nějaké hry. Divadelní kusy podle scénáře. Proto taky obchody přetékají zbožím, které popravdě není vůbec boží. Kolikrát je to epochální šmejd!

Není už právě dnes čas napsat svůj vlastní příběh? Svůj vlastní scénář? Nenechat si diktátem módy diktovat, co máme mít na sobě, aby nás druzí milovali? Přestat se bát, že bez té masky nás druzí milovat přestanou? A i kdyby ano, byla to potom pravá láska?

Odhodit klam a začít žít pravdu můžeme právě teď.

A pravdou je, že naše děti nejvíc ze všeho potřebují nás. Rodí se jako lidé, ne jako spotřebitelé. Pojďme přepsat scénář!
Odhalme kouzla marketingových mágů, kteří zakleli naši mysl. Probuďme v sobě odvahu dívat se pravdě, svým dětem, do tváře.

Co tam uvidíme? Jen sebe samé.

A probuzená mysl už nesnese klam a přetvářku. Dokáže mít svou pravou tvář a nikdo ji nedokáže obalamutit. Nikdo ji nedokáže přinutit uvěřit tomu, že něco potřebuje, jen aby prodal a obohatil se na náš úkor.

Protože když se denně pokořujeme v mizerně placeném zaměstnání, abychom si koupili věci, které doopravdy nepotřebujeme, jsme to my, kdo platí tím nejcennějším, co na této planetě máme – svým časem.

A ten se zpátky koupit nedá.

A proto je i dnes čas na to vzít rozum do hrsti! Obejmout svoje děti a všechny ty, o kterých říkáme, že je milujeme a zvážit, co nám stojí za to, abychom do toho investovali svůj čas.

Čas nejsou peníze.
Čas jsme my…

S láskou M.