Klášterní bylinková zahrádka


🌺 Klášterní bylinková zahrádka…

…byla na začátku jen myšlenkou. Vzdáleným snem, který jsem začala snívat poté, co jsem našla její plánek v časáku a přesně odpovídal tomu, co jsem si pro svou zahradu představovala, jen jsem tomu neuměla dát tu formu. Semínko bylo zaseto v mojí mysli a začalo tam růst. A i když už jsem na zahradě měla většinu těch mých nejpoužívanějších bylinek, tak přeci jen babka kořenářka ve mně by ráda byla plně soběstačná, co se bylin týče a bylo rozhodnuto.

Tak jsem začala šetřit korunku ke korunce, plánovat, objednávat a postupně jsem svůj bylinkový sen přeci jen uskutečnila.

Myšlenka se zhmotnila a stala se skutečnou.

Tou nejdůležitější přísadou byla úplně obyčejná trpělivost. Schopnost překonat jistá utrpení a nesnáze, které se pojí s každým plněním snů. Trpělivost totiž skutečně přináší růže. V mém případě tedy rozličné bylinky a léčivky.

Tahle doba slibuje nemožné na počkání a zázraky do tří dnů, ale jsou to jen sliby, které se nám líbí právě proto, že je z nich tak umně odebrané utrpení a tvrdá dřina, která nás nutí jít až na vlastní dřeň, až do morku kostí, kde jsou uložené prastaré rodové příběhy, které touží po pozornosti. Ale my kolikrát nechceme dávat pozor na to, co nám naše tělo sděluje a co s námi sdílí. Raději nasloucháme planým slibům, které ve světě utváření málokdy dojdou naplnění.

Chybí v nich schopnost odříkání a čekání. Esence přítomné v každé druhé pohádce, ve které se něčeho vzdáváš, abys další získal a útrapy na cestě mají vždycky svůj hlubší smysl, vedoucí nás hlouběji a tím i blíž k sobě samým.

Povrchní sliby jsou tak líbivé.
Mamivé a taky zrádné.

Svého rádce máme všichni z nás v sobě.
Pro začátek postačí, když ho přestaneme odhánět a hanit a chvíli si poslechneme , co má na srdci.

Co bych to byla za babku kořenářku, kdybych slibovala osvícení bez toho, že bych dokázala čelit temnotě, ve které člověk hledá jiskru naděje pro svou maličkou lucernu?!

Vydat se ke kořenům bolí…
A není to snadná cesta.
Ale je to cesta, která vede domů.

Byliny jsou úžasní spojenci v tmách, ale i ony jsou jen nástrojem v něčích rukách a proto mohou být opředeny spoustou bludů a místo, aby nám pomáhaly cestu najít, můžeme pak díky těm bludům jen dál bloudit.

Je jen na nás jestli se odvážíme rozmotávat klubko lží a polopravd a nebo uvěříme všemu hned jen proto, že to slibuje rychlou úlevu. Naše levá mozková hemisféra se dá na chvíli ošálit, ale to, co dlí v hlubinách ne…A co chvíli skýtá útěchu, protože utišilo ten hlásek šeptající z nitra, jen způsobí, že ho teď sice neslyšíme, ale až bublina splaskne, vrátí se s o to větší silou. A šeptat tentokrát nebude. Bude řvát a burácet…

Bylinky možná vypadají tak nevinně, ale je to mocná medicína, která umí pracovat s rodovou vinou a proto bychom jich neměli zneužívat, ale moudře je užívat, když se zdá, že všechna světla pohasla.
Pak nám mohou pomoci zažehnout jiskru a dojít k prostému: „Ty vole, mně se ti najednou rozsvítilo, víš, všechno mi to došlo!“.

Ach ano, byliny vskutku umí stavět mosty mezi nervy ohlodanými na kost, po kterých pak mohou „chodit“ vzpomínky a myšlenky hluboko potlačené a nám tak díky tomu ledacos dojde.

Ale neradno si s bylinkama zahrávat.
Člověk si nemůže hrát na pána Boha…A měl by to mít vždy na mysli. Protože cesty páně jsou nevyzpytatelné. A můžeme je nahlédnout jen tehdy, zpytujeme-li své s-vědomí.

Kéž bychom ty byliny nebrali na lehkou váhu. A vážili si jich pro to, co všechno umí. Protože ony skutečně nejsou konzumním zbožím, ony jsou boží!

Mějte pokojný pátek
S láskou M. 💞