Kráječ na chleba


🚶‍♀️Moje cesta ke kořenům se mimo jiné projevuje i v tom, že když jsem hledala kráječ na chleba, vůbec jsem nebyla nadšená z těch plastových hrůz, které se dnes nabízí. Tak jsem vyrazila do mně neznámých vod antiků a vetešnictví. Pořád jsem nemohla nic najít, až se na mě usmálo štěstí a já objevila tohoto litinového krasavce s podložkou z buku, kterého v Dánsku vyráběla továrna Rådvat založená už v roce 1765. Dlouho předtím než se z plánovaného zastarávání stala norma. V době, kdy se věci vyráběly tak, aby vydržely. Nedávala se do nich „kurvítka“, aby se po čase porouchaly a kolikrát už ani nešly opravit a bylo nutné zakoupit si produkt nový. Tady je kráječ starý desítky let a krájí chléb jako by ho vyrobili teprve včera. S trochou péče na něm na svačinku nakrájím chlebík ještě vlastním vnoučátkům. A to mi dává hluboký smysl. Někomu můj pomalý a jednoduchý způsob života přijde k smíchu. Mám pořád dvoje obnošené džíny od Hilfigera a pár triček. Ve svých „metláckých“ denimkách nejsem moderní. Jenže já nežiju podle diktátu módy. Není to žádná povinnost. Pořád ještě je to volba. Naši diktátoři se ze všeho nejvíc bojí právě toho, že přestaneme poslouchat, co si máme vybrat. A rozhodneme se jinak než nám plánují a valí do nás dnem i nocí mediální masírkou. Někdy se zapomeneme dívat na skutečný svět a vidíme ho jen optikou názorů, které nám někdo předložil už předžvýkané v televizi, knížkách, časopisech. A tohle zúžené zorné pole nám brání v tom kriticky myslet za sebe samé. Tenhle kráječ je pro mě symbolem toho, že věci jdou dělat jinak. Připomíná mi, že ne všechno nové je zároveň i lepší. A že někdy, abys mohl jít dopředu, tak musíš chvíli jít zase zpátky…
#korenyakridla#chlebnasvezdejsidejnamidnes#vdecnost