Snídaně ze zahrady


Dobré ráno 🌧 Taky u vás tak krásně leje? Jdu chystat snídani – ze zahrady rovnou na stůl. Jestli něco miluju už od té doby, kdy jsme ještě žili v Praze, tak jsou to rána, kdy všichni spí, je ticho a já si udělám čaj a chvíli jsem jen sama se sebou a pro sebe než zavolají povinnosti. Hodně často od svých pocestných slýchám: „Na to nemám čas!“ a přitom jsou ochotně klidně i hodinu na internetu, kde se vykvasí ve zbytečných diskusích, aniž by jim to cokoliv přínosného dalo. Čas je zajímavý v tom, že si ho vytváříme tím, jak o věcech smýšlíme. Je to jen rámec, který my naplňujeme tím, čemu dáváme přednost a jaké volby děláme. Neznám, že na něco nemám čas, protože pokud mi na něčem opravdu záleží, ten čas si najdu a udělám si ho. Obyčejně jen postačí věci přeskupit a změnit pořadí priorit. Uvědomit si, proč něco chci udělat nebo dělám. Znám lidi, kteří jsou ze všeho nekonečně otrávení a všechno je otravuje. Je to toxickými myšlenkami, které v nich kdysi někdo zasel, ony vyklíčily, rostly a sílily až časem zbytněly v mohutný strom plný jedovatého ovoce, které teď samovolně padá, kdy se mu zamane a vyhnívá. Nemusíme žít v zajetí otráveného rodného stromu, který dává jen shnilé plody. Je v naší moci vymanit se z toho zatuchlého sevření a vzdálit se jeho toxickému vlivu. Je třeba navnímat svůj dětský strach z toho, že ale zůstaneme opuštění a nechránění jeho korunou. Že nás u jiného stromu nepřijmou a nepodělí se s námi o zralé a sladké ovoce života. Kolikrát raději zůstáváme v té zatuchlině, protože je to aspoň nějaká jistota. Co na tom, že nám to tahle domnělá jistota dává sežrat, místo aby nás sytila tím, co povznáší. Sráží nás k zemi. Dusí naši duši. Spoléhá na to, že zůstáváme malým zakletým dítětem, které nemá nad ničím moc a spodní proudy rodů ho tak mohou zmítat, jak se jim zlíbí. Není divu, že jsme pořád tak ne-mocní. Každé ráno můžeme uzdravit své hnisající rány. To pořád ještě můžeme…když se v tom tichu zaposloucháme do toho, co se nám naše tělo skrz nemoci snaží říct. Pozdravení své bolesti namísto potlačení vede k uzdravení…
#korenyakridla#podleovocejejichpoznateje#vdecnost