Náš tábornický buřtguláš


Se synkem jsme si spolu přes léto zavedli takový náš malý rituál – vaření na ohni. Nejvíc mě na tom baví to, že k tomu není nic moc potřeba, ale kouzlo to má obrovské. Vůni ohně nemůže nic nahradit.

A když se stmívá a v kotlíku dobublává tábornický buřtguláš s bylinkama z naší zahrady, zase je na tom světě o kousek líp. Jsem velkým advokátem obyčejných obyčejů, které nás ukotvují v přítomnosti prostě jen tím, že jsme při tom, když se něco kutí, vaří, připravuje.

Děti chtějí hlavně žít se svými rodiči. Nestojí o nějakou přebujelou výchovu, která káže vodu a pije víno. Mají radost, když se s námi můžou pinožit a přiložit ruku k dílu. Něco dělat. Být platnými členy, se kterými se počítá.

Mám ráda, když spolu vaříme a brebentíme a nebo taky mlčíme, posloucháme cibulku a praskání ohně a Všehomír se jen tak převaluje jako kotě vyhřívající se na Slunci a tiše spřádá náš společný příběh, ve kterém je všeho tak akorát a s mírou.

A ta radost se rodí z toho, že se máme rádi dost. Ani ne moc a ani málo. Prostě tak, že to víš a poznáš podle toho, že Láska není jen slovo, ale právě to konání, ve kterém to vždycky tak krásně voní smaženou cibulkou a mátovým čajem a ty se díváš na ty divy, kterými tě Pánbůh obdařil a daří se ti chápat život tím, že uchopíš tu lžíci, zaboříš ji do guláše, ukousneš chleba a nepotřebuješ velkých gest na to, abys miloval.

Stačí ti maličkosti a až do morku kostí vděčnost za to, že máš víc než dost, když jsou tu lidé, které můžeš milovat a sdílet s nimi sám sebe. A tak i ty děti v nás čekají na to až rozděláme oheň a v jeho odlescích spatříme zase to mocné kouzlo vzáJemnosti, protože je to právě jemnost, která nám schází v tom kolikrát obhroublém světě, kde zranění dospělí křičí do světa svou bolest: „Ale život se s nikým nemazlí, víš!“. Až takové jizvy zanechává výchova, kde jsou děti málo chované za to hodně vychovávané a proto pak svou bolest růstu schovávají do takových prohlášení.

Přeju vám, ať se víc mazlíte! Věděli jste, že hebrejské slovo „mazel“ = štěstí? Tak ať jsou ti vaši mazlové pořádně mazlení. Dělá to s mozkem divy!

Protože ti hodně zakyslí lidé měli toho mazlení a jemnosti v životě většinou málo! A tak jsou uvěznění v záplavě těch kyselinotvorných hormónů, které jim brání prožívat štěstí. Vnímat Lásku. Všední zázraky skryté tam za zraky. A když se pořádně podíváš do lidských očí a neuvidíš v nich lesk, pak pochopíš, že jsou zakalené, zatažené a smutné, protože je nikdo nechápal. Neuchopil je do náruče a nezatočil s nimi kolem dokola a neřekl. „Ach ty moje štěstíčko! Jak já jsem ráda, že tě mám!“…

Láskyplné dotyky spouští vyplavování hormonu Lásky – oxytocinu a to je mocný čaroděj! To díky němu dětem září oči, když jsou milovány.

Tak ať v tom září pořádně zazáříme! A necháme medicínu našich předků, ať nás léčí a uzdravuje…

S láskou M.

#korenyakridla#laska #mamaasyn