❓Tuhle se mě někdo ptal, co všechno si děláme doma.


Domácí jogurty, domácí kefír, domácí marmelády, domácí šunku, domácí maso i vejce, domácí chleba, domácí čaje z našich bylinek, domácí med, ovoce i zeleninu…snad chybí už jen domácí porno! 👀

Vyrábím a připravuji toho celkem dost, ale o nějaké velké soběstačnosti zatím pořád mluvit nemůžu. Je to spíš taková milá kratochvíle, která mě baví a všechno to beru hlavně i jako určitou investici na důchod.

Co si budeme povídat třeba domácí šunka rozhodně nevyjde levněji než ta kupovaná v akci. Člověka může hřát jen dobrý pocit, že si ji vyrobil sám a ví přesně, co do ní dal, ale že bych vyloženě ušetřila? 💸 Tak to zatím ne.

🍒Naše jedlá zahrada je pořád spíš mimino a na pořádné zásobení se na zimu to ještě dlouho nebude. Miska ořechů potěší, ale je to tak akorát na dvě buchty a ozdobení pár kousků cukroví. Česneku jsem sklidila kolem 40 kousků a už teď vím, že do příští sezóny nevydrží. Čeho máme fakt celkem dost, tak to jsou vejce, bylinky a maso. Bylinky už si myslím i slušně vrací náklady na jejich pořízení.

🍞 A kváskový chléb? Tak to je kapitola sama pro sebe! Přes léto jsem si založila kvásek a poctivě ho krmila, občerstvovala, hýčkala a piplala a dal si ten náš Oskar pořádně na čas než zesílil natolik, abych z něj mohla upéct chleba, který neskončil jako krmení pro drůbež. Co ten mě natrápil tím, že mouka byla sice bio žitná chlebová, ale Oskárkovi nejela! Včera jsem založila na chleba a říkala jsem mu: „Ouškare! Jestli ty ten chleba nenakypříš, tak tě už vážně dám slepicím! 🐓“. Ty se po kvásku totiž můžou utlouct. No vzal ty moje děsné výhrůžky vážně a rozjel to naplno. Haleluja!

Takže ne, ani pečení domácího chleba nerovná se víc korunek do spořky, když si kvásek postaví hlavu a nechce se mu v těch domácích podmínkách makat. Aspoň neskočil v popelnici, ale pošmákly si na něm slípky.

Návrat k mým kořenům je rozhodně jedna velká nekončící výzva, která mě neustále zve k tomu, abych hledala taková řešení, která nebudou jen Instagramovou onanií, ale budou hlavně skutečně praktická.

😭 Někdy mi strašně moc chybí ta babička, která by mi řekla, jak to všechno udělat a skloubit dohromady. Šátrám v hlubinách paměti a nacházím tam jen značně idealizované vzpomínky na rozkvetlé záhony, plné police marmelády a zavařenin a nedělní pečínky. V knížkách nebo na netu je to vlastně to samé. Všechno vypadá skvěle a víceméně jednoduše.

Procházka růžovou alejí!

O těch trnech, co tě chytnou za šaty a nepustí, ani zmínka. Někdy sem tam pár vět, ale idylka zůstává zachována.

Realita pak člověka fackuje hlava nehlava a učit se metodou pokus-omyl je vyčerpávající a náročné.

I proto píšu o životě, jaký je. Nepřikrášluju skutečnost, protože to nás oslabuje. Ani za mák nás to nepřipravuje na to, co může přijít a taky na tuty přijde.

A kdo je připraven, není překvapen. I když si někdy říkám, že na ten skutečný koloběh života se stejně ani pořádně připravit nejde. Ten lze jen prožít a projít jím i přes všechny ty šrámy na těle i na duši, které tou cestou obdržíme.

Tak se držte! A nebo taky ne. Nebo se prostě pusťte a ono už to nějak dopadne, páč někdy se tak zuby nehty držíme až to z nás vysaje i poslední zbytečky síly. A kdybychom se bývali byli pustili, zjistili bychom, že možná chvíli padáme, ale že je to konečně příležitost, jak roztáhnout křídla, byť kolikrát zlámaná. Nikdy nevíme, jak kdo z nás dopadne! Víme jen, že nechceme dopadnout špatně. Možná je teď ta chvíle začít přemýšlet o tom, jak dopadnout chceme. A pak se pustit…do práce. Nedržet se představ o životě, ale žít.

😉

S láskou M.