Závislost na mobilním telefonu…


…se plíživě a nenápadně vkrádá do našich životů. Jsme schopní si ji, jako každou závislost, úspěšně omlouvat a zlehčovat.

Mobily nahradily foťáky, hodinky, stolní kalendáře, budíky, mapy…a je jen otázkou času, kdy nahradí i naše sociální vazby. Ke svým mobilům jsme tak připoutaní, že okamžitě znervózníme, když zjistíme, že jsme si mobil zapomněli doma. Nebo nám dochází baterka a k nabíječce daleko. Pro jistotu si do báglu tedy přibalíme pořádně nadupanou powerbanku. Jistota je jistota!

S mobilem vstáváme i s ním usínáme a bereme si ho dokonce i na záchod nebo do koupelny. Je to náš „milášek“. Sám si nás přeci našel. A jen tak se nás nehodlá pustit.

Moderní „chytré mobily“ jsou úžasná zařízení. Ty nejnovější jsou vybaveny strojovým učením a to znamená, že náš chytrý mobil se s každou interakcí naučí něco nového. Čím víc mobil používáme, tím se stává chytřejším. Dá se říci, že mobil vlastně používá nás – k tomu, aby se něco nového naučil. Ne nadarmo jsou tato zařízení umně zkonstruována a vymyšlena tak, abychom s nimi toho času strávili co nejvíce. A to i na úkor nás samých a nebo lidí, o kterých říkáme, že je milujeme.

Svou závislost si můžeme otestovat jednoduše. Stačí se prostě odpojit od sítě. Na den, na týden, na měsíc, na rok.

Tak jednoduché to ale není. Hodně z nás má v mobilu milion a jednu aplikaci bez které si už každodenní život neumíme představit. Najdeme si tedy záminku, proč mobil nemůžeme dát z ruky. Třeba jako kdo nás bude ráno budit?

Už několik let používám budík od jedné nejmenované firmy, který má v sobě „rozednívací“ funkci a umí tak zprostředkovat co nejpřirozenější, nejpozvolnější probuzení tím, že simuluje vycházející slunce. Navíc jsem se naučila techniku, která mi umožňuje naprogramovat svou mysl na to, abych se v určitou dobu sama probudila. Prostě se před spaním soustředím na úplné uvolnění a do podvědomí zadám příkaz s konkrétní hodinou, kdy si přeju se vzbudit. Jako pojistku si sice dávám budík, ale už roky se budím pět minut před jeho zazvoněním. Odpočatá a připravená do dalšího dne.

Pravidelně si dopřávám online detox, kdy mobilní telefon nepoužívám a nebo ho používám v omezeném režimu.

Závislost na mobilu totiž prohlubuje všechny možné druhy úzkostí a depresivních stavů. Tříští vědomí, způsobuje nesoustředěnost, roztěkanost, agresivitu a výpadky paměti. Není neobvyklé, že mi někdo něco vypráví a když se ho zeptám na to, kde o tom četl, tak řekne, že na netu, ale nedokáže si vůbec vzpomenout, kde přesně to bylo.

Při brouzdání po internetu míváme otevřených víc oken a přeskakujeme z jednoho do druhého. Kolikrát u toho stíháme ještě mít něco rozjetého v mobilu a nebo v televizi. Tím vším otupujeme ostří své pozornosti. Moje články se často sdílí s dovětkem: Dlouhé, ale stojí za přečtení. Je jasné proč. Udržet na internetu pozornost déle než několik vteřin je opravdu výkon.

Byli jsme teď o víkendu s mužem a se synem v kině na filmu Joker a musím říct, že jsem si ho užila nejenom díky brilantnímu scénáři a špičkovému hereckému výkonu hlavního představitele, ale také zejména kvůli pomalým záběrům! V dnešní démonicky zrychlené době, kdy se filmové střihy míhají jeden za druhým, je takový film balzámem na duši, i když zpracovává náročné téma duševního onemocnění způsobeného raným traumatem.

Internet a mobily kolem nás spřádají svou síť a prohlubují naši závislost na nich. Náš svět se dramaticky mění a okatě dává najevo, že je to jen a pouze k lepšímu. O těch temných stránkách „pokroku“ se zarytě mlčí a tak nám nedochází, kam že to pod jeho taktovkou vlastně směřujeme.

Miliardy se investují do vývoje umělé inteligence, i když jsme prozatím ani nedokázali uzdravit traumatem rozleptanou inteligenci poválečných generací. Vypadá to, že na dokonalých strojích nikdo šetřit nehodlá. Ale škrty v sociální nebo zdravotní sféře jsou na denním pořádku. Přidali jsme důchodcům pár stovek! Ó děkujeme!

Tolik z lidské zkušenosti křičí o tom, že na lidech téhle civilizaci moc nezáleží.
Dává jen tolik, aby se neřeklo.
Bere si ale mnohem víc…nejenom zničené životní prostředí, které jsme obětovali vývoji těch nejmodernějších strojů, ale hlavně naše životy.

Říkám si, kdy nám dojde, že zatímco stroje jsou čím dál chytřejší, z nás se stali otupělí hlupáci, kterým stačí pár cetek místo toho skutečného bohatství.

Dívám se na ten vývoj naší závislosti na technologiích a nutně se musím ptát, jak si vlastně představujeme onu kýženou svobodu, po které tu celé ty roky voláme…

Blížíme se k bodu, ze kterého už nebude návratu.

Být závislákem má ke svobodě daleko. A nám pořád ještě nedochází, že v téhle digihře se hraje o všechno.

Tahle civilizace si nás dokonale ochočila a chová nás jako hospodářská zvířata na porážku. Když moc hlasitě křičíme po svobodě povolá policii nebo armádu, použije slzný plyn nebo represe. Umí si s námi poradit. Zatím.

Čeho se ale ze všeho nejvíc bojí je to, že jednoho dne nám to všechno dojde. Přestaneme věřit lžím a začneme hledat skutečnou pravdu. Přestaneme se bát a položíme ovladače od tele-vizí a vydáme se hledat svou vlastní vizi…

Ach ano, copak by si tahle civilizace vlastně počala bez televizních ovladačů? Bez magických černých zrcadel našich mobilů, které dnem i nocí vysílají své signály – povely k tomu, jak máme žít a co si máme myslet. Pavlov by mohl závidět, jak dokonale si nás mobily ochočily na signál!

Jak by nám bez mobilů civilizace dokázala vládnout?

Těžko.

I proto je křehká demokracie zas krůček od totality. Zelená je nová hnědá.

A tak se ptám, jestli si i vy držíte mobily přeci jen dál od těla nebo už s nimi docela splýváte? Umíte ještě vypnout ten nekonečný proud informací, které nás formují k nepoznání a zapojit se do úplně obyčejného všedního života bez technologií?

Pamatujete si ještě, jaké to je, být offline…nestát v té lajně na pravdu, ale jít a hledat ji sami? Ne v mobilu, ale tam venku?

Já ano.

A o tu svobodu kriticky myslet se jen tak připravit nenechám, i když přituhuje a zase se kádruje…

Držte se, držte se navZájem…zajímejte se jeden o druhého, objímejte se, buďte spolu, protože nic jiného ve skutečnosti nemáme!

S láskou M.

Foto: Ogilvy & Mather China