Máma


Má všechny ty báječný vymoženosti postmoderní doby jako jsou varné konvice a pračky a televize a taky paní na hlídání i na úklid a zkrátka a jednoduše spoustu z toho, co naše prababičky neměly.

Taky má kolikrát dvě práce a všechno se to snaží nějak skloubit dohromady, když se k tomu všemu snaží ještě zhubnout ty těhotenský kila, vyhladit vrásky i strie, mít pěkný zuby, nehty, vlasy, aby to bylo na Instáči úplně nejvíc…

Chce být i bohyní kuchyně, co peče krásně ozdobený chleby s tou správnou střídkou a vaří luxusně vypadající vegan jídla a taky chce být rajcovní milenka, co vagínou může pomalu louskat vlašský ořechy, zvlášť když si ji napaří, tak to jde skoro samo!

K tomu samozřejmě je potřeba být v co největším sepjetí s přírodou a mrtě uvědomělá od nákupů přes vaření až po postel.

Třikrát si zkontrolovat, že tohle je úplně nejvíc Montessori než to bouchne na Facebook do skupiny, kde jí obratem někdo rád sdělí, že takhle ale ne, zlatíčko!

Dělat všechno správně…
Jak se to má, mělo by a musí.

Po večerech dodělávat resty a hledat čas na rozvoj svojí vnitřní vlčice, dračicce a taky trochu podnikat z pláže a u toho být hlavně magicky ženská.

Co všechno dnešní máma táhne na zádech, to ví jen ona sama…

Jen zakolísat, zapochybovat a chybovat dnes nesmí, protože pak jí celý svět rychle běží říct, co zase pokazila, když se snažila být perfektní, jak to vídá v časácích a na sociálních sítích, ve kterých uvízla a kde pavouk internetového lynče nikdy nespí.

A právě teď spousta z nás už zase táhne dalším dnem svůj těžký náklad a vidět v tom klady by chtělo víc než dvojku čůča před spaním.

Být máma…je vážně těžká dřina. Jen samo o sobě, bez toho všeho kolem.

A možná ani dneska nejsme roztančené bohyně a stvoření utkaná z vláken svitu Luny, spíš jen pořádně udřený ženský, co se s nima život nemazlí…A tak i dneska jsme mámy, které tohle čtou, protože jim svět tam kolem vštípil do hlavy, že pořád nejsou dost…

Dost hubené, dost krásné, dost milé, dost asertivní, dost cool, dost trendy, dost liberální, dost monte a zero waste, bio a eko..dost dobré na to, aby mohly žít dobrý život…podle něčích představ a standardů, které nám k tomu nákladu přidají zase jen další cihlu…

A tak odkládám představy cizích lidí o tom, jak bych měla vychovávat své vlastní děti, pěstovat zeleninu nebo mýt nádobí.

Učím se…být k sobě laskavá tam, kde to druzí nedokážou, protože jsou příliš posedlí představami o tom, jaký život je ten jediný správný.

Já to nevím…

A tak můžu jen žít a spoléhat se na to, že budu mít vždycky dost odvahy na to, poučit se z vlastních chyb. Dost odvahy na to být jen máma, která dělá, co může…ne protože musí, ale protože chce…

S láskou M.💞

Kolorovaná fotografie: Noelle Mirabella