Jako každý rok jsme i letos o Štědrém večeru pouštěli „lodičky“ ze skořápek.„Mommy! Ta tvoje se nějak vzdaluje a je tam úplně sama. To snad ne!“, řekl synek a tázavě se na mě podíval. „Víš, Zaky, na tom přeci není nic špatného. Někdy prostě chvíli potřebujeme být sami,[…]

Konec konců vychovávali mě v paneláku jako brojlerového člověka, který měl podat precizní výkon, vydat ze sebe to nejlepší, vyždímat a vypotit ze sebe i poslední zbytečky sil, aby jednou mohl mít na trhu práce dobrou cenu a byl dobře obchodovatelnou komoditou, lidským zdrojem, který roztočí kola globální[…]

Když jsem byla malá holka, spoustu času jsem strávila nejenom v lese, ale taky v knihovně. Mezi stojany přeplněnými knihami mi bylo opravdu dobře. Do třetí třídy jsem přestoupila na základní školu Jožky Jabůrkové na pražských Vysočanech, kde přímo pod ní byla maličká dětská knihovna a v ní[…]

A jsme jediní na této planetě, kdo se pořádně ovládat neumí, když nás zmítají všechny ty záchvaty vzteku, paniky a hrůzy. Tak samozřejmě…kdyby se totiž člověk uměl ovládat, nebylo by tak snadné mu vládnout.  Jenže naše traumatizované mozky vypadají jako řešeto a nic v nich díky tomu nefunguje[…]

…tak je to skutečně hluboce emotivní zážitek a já těm našim děkuji za to, že si vybraly včerejší sobotní den, kdy jsme byli všichni doma a mohli jsme tak být u toho a roj sledovat a pak ho nakonec i sebrat a usadit do nového úlu, který včely[…]