Porodní příběhy jsou moje vášeň. Ne všechny jsou ale šťastné. A o těch ne zrovna šťastných si spolu dnes budeme povídat. Podíváme se na zoubek příběhům, které si vysloužily přízvisko „traumatické“. Trauma je vždy osobní a je důležité to mít na paměti. Každý z nás má jinou míru[…]

Tátové u porodu… …už nejsou v dnešní době žádná vzácnost a čím dál tím častěji ženy u porodu své muže chtějí. Občas přítomnost partnera u porodu může být zdrojem celkem slušného napětí, ať už je to ze strany ženy a nebo muže. A k tomu si dneska povíme[…]

„JÁ SI VLEZU K TOBĚ DO PELÍŠKU, JO?“, hlesla Elča a už si nesla do ložnice svoji teplou peřinu. Bylo to večer před přijímačkama na střední a mně bylo jasný v jakém asi musela být nervu, ač jsem přijímací zkoušky sama nikdy nezažila. Nezažila jsem dokonce ani maturitu.[…]

Již brzy se starý rok překulí do toho nového a máme ve zvyku si něco přát. A tak si přeju, abychom se naučili rozlišovat skutečné potřeby od přání. Abychom měli dost síly na to vydržet ten nátlak na to, že si všechna přání musíme splnit hned teď nebo[…]

Příběhům mých pocestných naslouchám už dvacet let. A tak se pro mě lidský jazyk stal spolu s tělem člověka tím nejsilnějším spojencem, který mi pomáhá mé pocestné chápat. Uchopit jejich problémy do dlaní a podívat se jim pod pokličku. Už poznám, kdo tu svou pokličku, drží na místě[…]