Když se mi v roce 2003 narodila v Podolí Ellinka můj život se obrátil vzhůru nohama. Dodnes mám hluboko v paměti vypálený ten okamžik, kdy to malé, fialové a bezvládné tělíčko doktorka držela mezi mýma nohama jako vykuchaného králíka a všude kolem zavládlo tíživé ticho než se všichni[…]

Svět je v plamenech a vypadá to, že Armageddon už je za rohem. Z toho na jednoho může přijít pořádná existenciální depka. Jsem z té generace, která byla ztracená, aby se našla, aby našla způsoby a cesty, jak čelit i velkým těžkostem. A tak jsem zadělala těsto na[…]

Jako každý rok jsme i letos o Štědrém večeru pouštěli „lodičky“ ze skořápek.„Mommy! Ta tvoje se nějak vzdaluje a je tam úplně sama. To snad ne!“, řekl synek a tázavě se na mě podíval. „Víš, Zaky, na tom přeci není nic špatného. Někdy prostě chvíli potřebujeme být sami,[…]

Ztišení. To, abychom mohli naslouchat tomu, co nám kosti předků chtějí říct. 🍂 Vždycky na podzim jsem se vydala „pod zem“, abych mohla být sama se sebou, abych mohla být sama sebou. Bez hodnocení toho, co mě potkalo a z čeho jsou utkány mé tkáně. 🧶Klubíčko těch pár příběhů,[…]

Já mám plán na několik dalších večerů jasný! Vystříhat a slepit tenhle krásný Staročeský betlém od Josefa Weniga, který je údajně prvním betlémem na světě zasazeným do zasněženého prostředí. Papírové betlémy jsem začala sbírat v průběhu mojí cesty za předky a jejich vystřihování je pro mě opravdu meditativní[…]