Porodní příběhy jsou moje vášeň. Ne všechny jsou ale šťastné. A o těch ne zrovna šťastných si spolu dnes budeme povídat. Podíváme se na zoubek příběhům, které si vysloužily přízvisko „traumatické“. Trauma je vždy osobní a je důležité to mít na paměti. Každý z nás má jinou míru[…]

Tátové u porodu… …už nejsou v dnešní době žádná vzácnost a čím dál tím častěji ženy u porodu své muže chtějí. Občas přítomnost partnera u porodu může být zdrojem celkem slušného napětí, ať už je to ze strany ženy a nebo muže. A k tomu si dneska povíme[…]

„JÁ SI VLEZU K TOBĚ DO PELÍŠKU, JO?“, hlesla Elča a už si nesla do ložnice svoji teplou peřinu. Bylo to večer před přijímačkama na střední a mně bylo jasný v jakém asi musela být nervu, ač jsem přijímací zkoušky sama nikdy nezažila. Nezažila jsem dokonce ani maturitu.[…]

Příběhům mých pocestných naslouchám už dvacet let. A tak se pro mě lidský jazyk stal spolu s tělem člověka tím nejsilnějším spojencem, který mi pomáhá mé pocestné chápat. Uchopit jejich problémy do dlaní a podívat se jim pod pokličku. Už poznám, kdo tu svou pokličku, drží na místě[…]

Kolik z nás se v dospělosti potýká s tím, že nemáme dostatečnou sebedůvěru? Víc než je zdrávo. Jako děti k vlastním rodičům vzhlížíme a bezmezně jim ve všem důvěřujeme, protože jsou pro nás nositeli veškerých informací o životě. Jsme na svých rodičích závislí a na nich také závisí[…]