Porodní příběhy jsou moje vášeň. Ne všechny jsou ale šťastné. A o těch ne zrovna šťastných si spolu dnes budeme povídat. Podíváme se na zoubek příběhům, které si vysloužily přízvisko „traumatické“. Trauma je vždy osobní a je důležité to mít na paměti. Každý z nás má jinou míru[…]

Tátové u porodu… …už nejsou v dnešní době žádná vzácnost a čím dál tím častěji ženy u porodu své muže chtějí. Občas přítomnost partnera u porodu může být zdrojem celkem slušného napětí, ať už je to ze strany ženy a nebo muže. A k tomu si dneska povíme[…]

Všichni známe tu chvíli, kdy cítíme, že je v danou chvíli potřeba druhého člověka „jen“ obejmout. Ať už je smutný nebo má naopak radost, chceme se objímat! Děti si pro objetí chodí co chvíli. Nezapomněly ještě, že objímání nám všem dělá moc dobře. Objímání nás sbližuje nejenom na[…]

…na střední školu jsou u nás už skoro za dveřmi a Ella tak za nedlouho dokončí základní vzdělávání v té nejklasičtější z klasických základních škol, kam den co den chodí už skoro devět let. Ty nejdůležitější přijímačky už má ale dávno za sebou… Být přijatá taková, jaká je[…]

Placenta… …je jediný náš orgán, který tělo dobrovolně vyloučí poté, co splní svůj účel. Věděly jste, že rána v děloze po odloučení placenty může mít až 22 centimetrů v průměru? Z tohoto pohledu dostávají všechny ty pečující poporodní tradice ještě větší smysl. Možná bychom se k sobě chovali/y[…]