Přijde mi opravdu symbolické, že jako zadání dostali zrovna lebku. Něco starého musí zemřít, aby nové dostalo prostor. I když je jasné, že z pohledu učitele a ne terapeuta, jde hlavně o to, kdo umí jak stínovat. ✏ Ta kresba mě dojímá i z toho důvodu, že pořád ještě[…]

To bývá často dost děsivá představa. Není divu! I když se v současném stavu necítíme úplně dobře, tak je to ale aspoň něco, co už známe. Víme, jaké to je. A co můžeme očekávat. Ale změna je nevyzpytatelná. Kdo ví, jaké to bude, když se změníme! A tak[…]

Trávníky nahradily bujné rozkvetlé louky a snad i to přispívá k tomu, že my lidé jsme pořád tak otrávení a otravní sami sobě i druhým a šíříme kolem sebe jen zákys, zášť a jed, který pliveme tou jedovatou slinou po ostatních kdykoliv a kdekoliv se nám zamane. Chybí[…]

Byl Ti tenkrát rok a kousek a jak už bylo naším dobrým zvykem, právě jsme byli na jedné z milionů procházek, které jste s námi podnikli. Na svoje zprvu vratké nožky jsi se postavil hned záhy, co jsi chvíli lozil po čtyřech, což Tě nikdy moc nebralo. Vzpomínám[…]

…prostě musím jít a tu svoji havěť nakrmit, abychom si ráno mohli dát k snídani vejce. A to je na tom vlastně to nejlepší, protože mě to uzemňuje a ukotvuje mě to v realitě. Je to skutečný svět, ve kterém zůstávám při zemi. Doslova. Průmysl nám všem totiž[…]