Tátové u porodu… …už nejsou v dnešní době žádná vzácnost a čím dál tím častěji ženy u porodu své muže chtějí. Občas přítomnost partnera u porodu může být zdrojem celkem slušného napětí, ať už je to ze strany ženy a nebo muže. A k tomu si dneska povíme[…]

„JÁ SI VLEZU K TOBĚ DO PELÍŠKU, JO?“, hlesla Elča a už si nesla do ložnice svoji teplou peřinu. Bylo to večer před přijímačkama na střední a mně bylo jasný v jakém asi musela být nervu, ač jsem přijímací zkoušky sama nikdy nezažila. Nezažila jsem dokonce ani maturitu.[…]

Již brzy se starý rok překulí do toho nového a máme ve zvyku si něco přát. A tak si přeju, abychom se naučili rozlišovat skutečné potřeby od přání. Abychom měli dost síly na to vydržet ten nátlak na to, že si všechna přání musíme splnit hned teď nebo[…]

Příběhům mých pocestných naslouchám už dvacet let. A tak se pro mě lidský jazyk stal spolu s tělem člověka tím nejsilnějším spojencem, který mi pomáhá mé pocestné chápat. Uchopit jejich problémy do dlaní a podívat se jim pod pokličku. Už poznám, kdo tu svou pokličku, drží na místě[…]

Už jste si dnes udělali čas na vzáJemnost? Čas jsou peníze! Učili nás a my tomu uvěřili. A tak ten čas naháníme jak nadmutou kozu, protože času stejně jako peněz přeci nikdy není dost. Nebo je to jinak? Jak si vlastně můžeme udělat čas? A jak si můžeme[…]